Zákazník a konzument není to samé

Blahobyt dnešní doby má různé podoby. Občas mě zaujmou haldy v regálech Lidlu.

Mezi vejci a tvarohem si vyzkoušíme zmačkanou sukni, bundu, boty. Neřešíme kde a z čeho to je vyrobeno, řešíme jen cenu a že se mi to zrovna nabízí.

Občas si ten regál vyfotím jako memento. Moje maminka tvrdí, že to přišlo z Ameriky (nikdy tam nebyla), kde je všechno daleko a tak se nakupuje ve velkém pod jednou střechou. Má pravdu.

Mimochodem, ono je zajímavé i to, že jsme ochotni nakupovat TAKTO i jídlo a další věci:

• sám si vytrhej menší balení z igelitových velkobalení (často utrpí pečlivě upravené nehty)
• sám si vše naskládej do košíku (ideálně do toho velkého – pro ten malý jsme ti přestali poskytovat sklápěcí pultík před kasou, umístili jsme tam další velkobalení nějakých chemických jakopotravin a tak musíš ohnout záda k zemi)
• sám to odvez ke kase
• sám to vyndej všechno znovu na pás
• poslušně odpověz na dotazy paní pokladní „máte naši aplikaci?“ a „bodíky sbíráte?“
• sám a pokud možno rychle naházej vše znovu do košíku, když jsi dobrý, stihneš to možná rovnou do tašek
• sám si to odvez do auta
• ukliď si po sobě košík

Není to o zákazníkovi, ale o konzumentovi – hodně si toho vyber, rychle zaplať a jdi. Však my víme, že přijdeš znovu a ohneš rád zase záda – buď u velkého koše, nebo při vyndáváni zboží z koše malého.

Když neexistovaly pojízdné velké nákupní košíky, neexistovali ani lidé, kteří by se nemohoucně opírali o lokty a pomalinku se sunuli obchodem. Byli jen více či méně vzpřímeně se pohybující zákazníci, nakupující poměrně elegantně i v pokročilejším věku.

Některým mým hodně introvertním známým se to líbí, nemuset se bavit s rozšafným prodavačem, čelit jeho doporučením. Libují si dokonce v samoobslužné pokladně, kde suplují práci jiných. Ale – proti gustu žádný…